Ačkoliv jsme si to zjara nemysleli, léto nakonec přišlo a předvádí se v plné síle. Bohužel si nemůžeme všichni vzít dovolenou na dva měsíce a teplo přežít někde u vody, ale většinou musíme pracovat. Pokud sedíme v klimatizovaných prostorách, je nám vcelku hej, ale ti, kteří tuto vymoženost nemají nebo musí pracovat venku, musí dodržovat kvůli zdraví pitný režim.
Jak je to s daňovými dopady tohoto režimu si ukážeme na příkladu našeho známého podnikatele pana Nováka. Pan Novák je OSVČ a má několik zaměstnanců. Dva sedí v kanceláři a zbytek pracuje venku jako dělníci. V kanceláři pan Novák už dávno pořídil klimatizaci, ale dělníci pracují na slunci a pan Novák má starost o jejich zdraví. Ví, že podle §104 Zákoníku práce musí těmto zaměstnancům poskytnout tzv. ochranné nápoje. Ty se poskytují, pokud teplota vzduchu přesahuje 26°C a pracovníci konají určité profese. Protože zaměstnanci pana Nováka momentálně svařují na stavbě dálničního mostu, rozhodně spadají do této kategorie a budou jim poskytnuty ochranné nápoje ve formě balené vody nebo minerálek. Pana Nováka zajímá, jak je to s daňovou znatelností nápojů. Jeho účetní mu vysvětlí, že v tomto případě jde u pana Nováka jako zaměstnavatele o daňový výdaj v plné výši a u zaměstnanců není hodnota ochranných nápojů zdanitelným příjmem, a proto nevstupují ani do základu daně ani se neodvádí sociální a zdravotní pojištění. Pana Nováka také zajímalo v této souvislosti, jak by to vypadalo u jeho zaměstnanců v kanceláři, kdyby tam nebyla klimatizace. Měli by také nárok na ochranné nápoje? Nařízení vlády 361/2007 Sb. říká, že ano, ale jen tehdy, pokud by teplota vzduchu na pracovišti překročila 34 °C. Pan Novák si nedovede představit, jak by třeba při této teplotě vypracovával obchodní smlouvy nebo přiznání k DPH, takže je rád, že kdysi investoval do klimatizace…
Ale poskytování nealkoholických nápojů není věcí jen a pouze v horkých provozech a v létě. Často je to také určitá forma tzv. zaměstnaneckého benefitu. Jak se tedy daňově posuzuje např. situace, kdy mají pracovníci k dispozici na pracovišti kávu, čaj nebo minerálky? V tomto případě jde u zaměstnavatele o výdaj, který není daňově uznatelný podle § 25 zákona o dani z příjmů. U zaměstnanců je to naopak příjem osvobozený od daně podle §6 odst. 9 zákona o dani z příjmů a neodvádí se z něj sociální a zdravotní pojištění. Jedině v případě, pokud by zaměstnanci nedostávali tyto nápoje v tzv. nepeněžní podobě, ale dostali by na ně peníze, pak by tento příjem byl daňově uznatelný u zaměstnavatele (tedy u pana Nováka) a zaměstnanci by jej zdanili běžným způsobem včetně odvodů na pojistné.
Pan Novák se rozhodl, že všechna místa, kde zaměstnanci pracují, vybaví barely na pitnou vodu. Jak se daňově posuzuje pitná voda v barelech nebo láhvích? Dlouhá léta nebylo možné tyto náklady považovat za daňové, ale nyní to možné je. Vychází se z toho, že poskytnutí pitné vody je povinností zaměstnavatele. Definice pitné vody navazuje na ustanovení § 3 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je pitnou vodou veškerá voda v původním stavu nebo po úpravě, která je určena k pití, vaření, k přípravě jídel a nápojů, voda používaná v potravinářství, voda, která je určena k péči o tělo, k čištění předmětů, které svým určením přicházejí do styku s potravinami nebo lidským tělem, a k dalším účelům lidské spotřeby, a to bez ohledu na její původ, skupenství a způsob jejího dodávání.
Ostatní nakupovaná voda, která neodpovídá výše uvedené definici, bude nedaňovým nákladem, např. perlivá voda, slazené vody atd.
Autorka článku: Ing. Miroslava Kroftová
Napsáno: Srpen 2013