Nárok na nemocenské při práci na DPP a DPČ

Patří do pravidelné rubriky

V současné době je stále častější zaměstnávat zaměstnance mimo pracovní smlouvy, které zakládají hlavní pracovní poměr, také na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Jedná se o dohodu o provedení práce (DPP) a dohodu o pracovní činnosti (DPČ).

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr umožňují pružně pokrýt pracovní úkoly, na něž není nutno zaměstnávat zaměstnance na plný úvazek, čímž přinášejí jak časovou flexibilitu pro zaměstnance, tak finanční úspory pro zaměstnavatele.

Rozdíl oproti pracovnímu poměru spočívá zejména v maximálním rozsahu pracovní doby, resp. počtu odpracovaných hodin za kalendářní rok. Další rozdíly spočívají například v úpravě možnosti výpovědi a délce výpovědní doby.

Dohodu o provedení práce je možné sjednat se zaměstnancem na maximálně 300 hodin za jeden kalendářní rok pro jednoho zaměstnavatele. Je-li se zaměstnancem uzavřeno více dohod o provedení práce na různé činnosti pro téhož zaměstnavatele, rozsah hodin se pro tyto účely sčítá.

Dohoda o pracovní činnosti je omezena maximální délkou poloviny pracovní doby; je-li běžná délka pracovní doby u zaměstnavatele 40 hodin týdně, na DPČ lze odpracovat pouze v průměru 20 hodin týdně. Jedná se o maximální možnou délku, je ale také možné pracovat kratší dobu, některé týdny odpracovat více a některé méně, přičemž za vyrovnávací období dosáhne průměrná pracovní doba 20 hodin. Některý měsíce také nemusí zaměstnanec pracovat vůbec.

Jak je to s účastí na nemocenském pojištění?

Z dohody o provedení práce vzniká účast na nemocenském pojištění, pokud výše příjmu z DPP v daném měsíci přesáhne částku 10.000,00 Kč. Od hranice 10.001,00 Kč bude podléhat veškerým odvodům v rámci sociálního a zdravotního pojištění.

U dohody o pracovní činnosti vzniká účast na nemocenském pojištění, pokud výše příjmu dosáhne částky 3.000,00 Kč; tedy u odměny ve výši 2.999,00 Kč ještě ne, zatímco u odměny ve výši 3.000,00 Kč již ano. V roce 2019 došlo ke zvýšení hranice rozhodného příjmu o 500 Kč; v minulosti byla hranice ve výši 2.500,00 Kč.

V případě pracovní neschopnosti pak osobě pracující na DPP nebo DPČ, která byla účastna nemocenského pojištění, vzniká právo na dávku státní sociální podpory – nemocenské, stejně jako na náhradu mzdy v prvních 14 dnech pracovní neschopnosti. Do 30. června 2019 se ještě uplatní karenční doba, což znamená, že za první tři dny pracovní neschopnosti nebude náhrada mzdy náležet. S účinností od 1. července 2019 však dochází ke zrušení karenční doby (zákon č. 32/2019 Sb., kterým se mění zákoník práce) a náhrada mzdy by měla i osobám pracujícím na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr náležet od prvního dne pracovní neschopnosti, přesněji řečeno od první směny, která byla v rámci pracovní neschopnosti zameškána. Vzhledem k tomu, že u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr není pracovní doba zaměstnanci rozvrhována, zákoník práce ukládá zaměstnavateli rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu pro účely výpočtu náhrady mzdy v době pracovní neschopnosti nebo karantény (viz § 194 zákoníku práce).

Při překročení hranic rozhodného příjmu tedy vzniká zaměstnanci pracujícímu na některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr účast na nemocenském pojištění. V případě, že v měsíci, v němž byl pracovník účasten pojištění dojde k jeho pracovní neschopnosti, vzniká mu také nárok na dávku státní sociální podpory – nemocenské.

Nemocenské je vypláceno za každý kalendářní den, zatímco náhrada mzdy zaměstnanci náleží pouze za zameškané směny.

V minulosti bylo nutno, aby byl zaměstnanec pracující na DPP a DPČ účasten nemocenského pojištění v měsíci, v němž začala jeho pracovní neschopnost.

Příklad:
Pokud tedy například pracovník pracující na dohodu o provedení práce dosahoval každý měsíc od 1. ledna do 30. listopadu rozhodného příjmu 15.000,00 Kč, a tedy byl účasten nemocenského pojištění, ale jeho pracovní neschopnost nastala 3. prosince, přičemž za prosinec si stihnul vydělat pouze 750 Kč, na nemocenské by nedosáhnul.

Tuto přísnost odstranila novela zákona o nemocenském pojištění s účinností od 1. února 2018. Podle § 15a zákona o nemocenském pojištění má nyní nárok na nemocenské i zaměstnanec pracující na dohodu o provedení práce nebo pracovní činnosti v případě, že v měsíci vzniku dočasné pracovní neschopnosti sice nebyl účasten nemocenského pojištění, ale byl ho účasten alespoň ve třech kalendářních měsících, které bezprostředně předcházely měsíci vzniku dočasné pracovní neschopnosti.

I zde platí při pracovní neschopnosti nutnost dodržovat léčebný režim a rozsah vycházek stanovených lékařem. Skutečnost, zda se pracovník zdržuje v místě pobytu nahlášeném ošetřujícím lékařem a dodržuje rozsah vycházek, může v prvních čtrnácti dnech pracovní neschopnosti kontrolovat také zaměstnavatel. Následně náleží kontrola do působnosti příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Ta může na rozdíl od zaměstnavatele nadto kontrolovat také dodržování léčebného režimu.

Autorkou článku je Mgr. Ing. Veronika Hejná