Silniční daň vnímají podnikatelé často jako „méně významnou“ daň, ale určitě platí, že i tato daň musí být odvedena včas a ve správné výši.

Pan Novák zaměstnává tři osoby a podniká jako fyzická osoba, která poskytuje opravy praček. Ve svém obchodním majetku má tři auta, která užívá on i zaměstnanci pouze pro podnikání. V listopadu ale došlo k tomu, že jeden ze zaměstnanců na zledovatělé vozovce havaroval a auto zničil tak, že předpokládaná doba opravy je měsíc. Zaměstnanci se naštěstí nic nestalo, ale pan Novák řeší, jak chybějící auto nahradit, protože práce je hodně a nemůže si dovolit nechat zákazníky bez pomoci.

Rozhodne se tedy, že po dobu, kdy bude auto v opravně, zaměstnanec bude jezdit opravovat pračky svým soukromým vozidlem. Pan Novák ví, že mu bude vyplácet cestovní náhrady a zajímá ho, jak to bude se silniční daní za toto vozidlo.

Podle Zákona o dani silniční bude poplatníkem za vozidlo, které zaměstnanci neposkytl, ale které zaměstnanec použil pro podnikání pana Nováka, právě zaměstnavatel, tedy pan Novák.

Jaké vozidlo může zaměstnanec použít? Může jít o:

• jeho soukromé vozidlo (výlučně jeho nebo ve společném vlastnictví manželů)
• vozidlo, u kterého je spoluvlastníkem (například má auto společně s bratrem)
• vozidlo, které má v nájmu (třeba z půjčovny nebo ho má najaté formou finančního leasingu)
• nebo o vozidlo půjčené (například zadarmo od kamaráda)

Pan Novák je podle §4 odst. 2 zákona o silniční dani poplatníkem daně, pokud

• půjde o osobní automobil nebo o přípojné vozidlo (přívěs)
• pan Novák v technickém průkazu k tomuto autu nebude zapsán jako vlastník, ani jako provozovatel, nebude ho mít pronajaté ani vypůjčené
• provozovatel (vlastník) tohoto vozidla neměl v příslušném měsíci povinnost platit silniční daň z jiného důvodu (například ho také používal k podnikání)
• zaměstnanec dostane proplaceny cestovní náhrady dle zákoníku práce, tedy ve  všech situacích, které zákoník práce připouští. V případě, že by mu náhrady z nějakého důvodu nebyly proplaceny, trvá povinnost zaplatit silniční daň zaměstnavatelem.

V konkrétním případě tedy Tonda, zaměstnanec, který použije pro pana Nováka vozidlo půjčené od své sestry, nemusí prokazovat, že je vozidlo jeho.  Co když ale Tonda bude jezdit svým vlastním vozidlem, které ale používá k podnikání, protože ve svém volném čase opravuje šicí stroje a má k tomu živnostenské oprávnění? Pak musí prokázat, že za své vozidlo platí silniční daň. Nejlépe to prokáže kopií přiznání k silniční dani za uplynulé období, kterou poskytne panu Novákovi nebo dokladem o placení záloh na silniční daň.

Pan Novák za každý den použití osobního auta pana Tondy zaplatí  25 Kč silniční daň. Pokud by se ukázalo, že oprava bude trvat déle, než se čekalo, pak by mohl pan Novák jako poplatník silniční daně u Tondova auta použít i roční sazbu daně, včetně případného snížení této sazby, pokud by se to ukázalo výhodnější.

Pozor ještě na situace, kdy Tonda pojede autem, které používá jako osobní auto, ale v technickém průkazu vozidla je zapsáno, že jde o vozidlo kategorie N1! Pak přesto, že Tonda jede svým autem na pracovní cestu pana Nováka, tak pan Novák není poplatníkem silniční daně, protože Tonda nepoužil osobní vozidlo, ale nákladní vozidlo! Poplatníkem daně je pak Tonda a musí se přihlásit k silniční dani a zaplatit ji a podat přiznání. Pokud by přesto pan Novák silniční daň zaplatil, nebyl by to pro něj daňový výdaj, protože daň zaplacená za jiného poplatníka nepatří mezi daňově uznatelné výdaje.

Takže i když to na první pohled vypadá velmi jednoduše, je potřeba i silniční dani věnovat náležitou pozornost.

Autorka článku: Ing. Miroslava Kroftová

Napsáno: Prosinec 2012